Kdo tiskne implantologické modely pro více systémů, asi to zná.
Jedna knihovna, druhá knihovna, jiný výrobce analogu – a každý může mít trochu jinak nastavený prostor pro analog v tištěném modelu.

A potom začíná hledání: Je problém v knihovně? V resinu? V tiskárně? Je analog příliš volný, nebo ho naopak musíme do modelu tlačit?

Přitom právě každá kombinace tiskárny a resinu se může chovat trochu jinak.

U DAS se mi líbí, že výrobce analogů zároveň připravuje knihovny a k nim poskytuje Digital Analog Validation Pattern – jednoduchý STL vzorník, na kterém si můžeme vytisknout několik různých vůlí a přímo na našem materiálu a tiskárně ověřit, která nám vyhovuje nejlépe.

Ve vzorníku jsou varianty −10, +10, +30, +50 a +70 µm. Nemusíme tedy jen doufat, že univerzální nastavení bude fungovat právě u nás. Vybereme si hodnotu podle reálného výsledku tisku.

A protože DAS pokrývá velké množství implantologických systémů, můžeme stejnou logiku používat napříč různými značkami místo toho, abychom pro každého výrobce znovu řešili jiný postup.

Druhá drobnost, která dává v praxi smysl, je Digital Analog Positioner. Analog bychom neměli do vytištěného modelu dostávat tlakem ze strany, vikláním nebo páčením. Positioner pomáhá vést analog v jeho správné ose a kontrolovaně jej usadit do výsledné pozice.

Není to žádná převratná technologie. Spíš dvě malé věci, které mohou při každodenním tisku modelů odstranit překvapivě hodně zbytečného chaosu.

👉 Tady si můžete validační vzorník prohlédnout ve 3D:  ZDE

Kdo používáte tištěné analogy – nastavujete si offset individuálně podle tiskárny a resinu, nebo používáte hodnotu přímo z knihovny?